Imagine-Alex Pettyfer (Christine T.)

29. prosince 2013 v 20:10 | T. |  Jednodíllné příběhy
Takže tady je jedna Imagine od Christine T. za kteoru jí moc děkuji a já se s vámi musela podělit..:) Takže vy si užijte čtení a já ti ještě jendou moc moc děkuji..♥


"Už zase na tebe kouká," řekne ti kamarádka asi po desáté u jídla.
Naštvaně třískneš vidličkou o talíř a zamračíš se na ni. "Jsme tu snad na jídle, ne?"
"Co blázníš?" zeptá se překvapeně, jelikož jí zaskočí tvoje reakce.
Rozhodíš rukama. "Už desetkrát jsem slyšela, že na mě Alex kouká. Mě je to ale jedno, ano? Nezajímá mě to, ty jsi do něho snad zamilovaná nebo co," řekneš nevěřícně, protože ti neujde kamarádky pohled, který znáš od sebe.
"Ne to ne… jenom… nevím, myslela jsem si, že by to byla legrace…"
"Myslíš, že je legrace mi připomínat, že na mě kouká jako nějaký úchyl? Ne, děkuju pěkně."
Konečně uzná svou chybu a dá se do jídla, které jí pomalu stydlo. Ne že by ses neradovala z toho, že nejhezčí kluk z právě maturujícího ročníku se na tebe dívá, ale… tvoje kamarádka to prožívá nějak moc.
"Heleď… chci se zeptat," usměje se na tebe a ty odložíš vidličku, jelikož jsi dojedla.


"Ptej se."
"Zase nějaká vtipná, co?" ušklíbne se a ty jí úšklebek vrátíš. "Co pořád děláš? Když ti volám, nemáš čas…"
'A je to tady… budu jí to muset říct,' napadne tě, jakmile se na tebe zadívá, jako bys jí zatajovala zločin třetího stupně.
"Poslední dobou se snažím si opravit známky," řekneš se skloněnou hlavou, aby náhodou neviděla, že jí lžeš.
"Aha… ale já jsem si myslela, že máš dobré známky," podivila se nad tím a naklonila hlavu ke straně.
"Jak v čem… třeba ten seminář mi vůbec nejde," povzdechneš si a jsi ráda, že na něj nechodíte spolu, jelikož by na to přišla.
"Aha… ale neboj se, to si opravíš," konejší tě a v tom momentu ti přijde zpráva.
Jako by se nechumelilo, vytáhneš mobil z kapsy a přemáháš se, aby ses neusmála. Za deset minut u mě doma :-*
"______, nezlob se, ale musím jít," usměješ se na kamarádku, která pokývá hlavou a dojídá oběd.

Ze školy vyběhneš, jako by ti za patami hořelo. Naneštěstí Alex bydlí skoro přes ulici. Rozběhneš se po silnici, aniž by ses pořádně rozhlédla a málem tě porazí auto. Tvůj neodolatelný přítel vběhne ze dveří a chytne tě do náruče, aby se ujistil, že se ti nic nestalo.
"Jsem v pořádku," usměješ se a pohladíš ho po hrudníku.
"Zasloužila bys na zadek! Takhle nezodpovědně lítat po silnici," peskoval tě, zatímco tě vedl domů.
"Alexi… klid, nic se nestalo."
Načuřeně se po tobě podívá a nevěřícně zavrtí hlavou. "Radši ani na to nechci myslet, co by se mohlo stát…"
Přijdeš k němu blíž a obejmeš ho kolem pasu. "No tak… Nic se nestalo a příště budu opatrnější," slíbíš mu a políbíš ho na bradu.
Povzdechne si a rezignuje. Sám najde tvoje rty a políbí tě. Do polibku otiskne všechno, co cítí - strach, lásku…
"Nechci o tebe přijít."
Pohladíš ho po tváři. "Nepřijdeš."
"Ani nevíš, jak moc se mi ulevilo."
Oslnivě se na něho usměješ. "Mě taky… Možná bys měla vědět, že _____ chodí s mým nelepším kamarádem."
Pokrčíš nad tím rameny. "Mě je to jedno… důležití jsme jenom my dva."

Souhlasně přikývne, vezme tě do náruče a nese na pohovku, kde se budete moci věnovat jenom sami sobě, protože bude nějakou chvíli trvat, než se vrátí Alexovi rodiče z práce a vy dva se budete muset učit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christine Träumer Christine Träumer | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 10:49 | Reagovat

Juuva, jeste ji mas?? :-) no musela jsem si ji precist a rikam si, ze se docela povedla :-) jsem rada, ze se libi ;-))

2 Týnka Týnka | 30. prosince 2013 v 13:43 | Reagovat

to vis že ji mám...ani me nenapadlo ji vymazat mám ji hrozně ráda..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama